Postřehy, jak jde život

Jak se stávám bohoslovcem

30. 6. 2009 12:04
Rubrika: Seminární zápisník | Štítky: 1. ročník , kleriky

Kdy se člověk stává bohoslovcem? Okamžikem, kdy si podá přihlášku do semináře, nastoupí do semináře, začne nosit kolárek nebo okamžikem, kdy veřejně před církví vyzná, že se chce stát knězem (kandidaturou)? Čím se liší bohoslovec od ostatních lidí? A jak se stávám bohoslovcem já?


Má cesta do semináře začalo na vysoké škole. Překvapivě ne na teologické, ale na ekonomické fakultě, kdy jsem začal zjišťovat, že nechci být „tím velkým ekonomem“ a vážně jsem přemýšlel o tom, co bych chtěl v životě dělat (na střední škole jsem to příliš neřešil – prostě jsem z obchodní akademie podobně jako většina spolužáků pokračoval ekonomickým oborem na VŠ). A tehdy, v prvním ročníku, mě poprvé napadlo, že bych mohl být knězem.

Podáním přihlášky do semináře v dubnu 2006 bylo vnějším vyjádřením této mé touhy. Otec biskup, spolu s komisí, přihlášku posoudili a přijali mě do teologického konviktu, který je u nás předstupněm, přípravným ročníkem semináře. Po jeho absolvování jsem si ještě potřeboval mnohé věci objasnit, tak jsem o jeden rok nástup do 1. ročníku semináře odložil.

Oproti konviktu mě v semináři čekalo spoustu odlišných věcí. I když je seminář i konvikt v jedné budově v centru Olomouce a já mohl poznat mnohé bohoslovce a jejich život, přesto jsem byl překvapen. Denní režim v semináři dost je sice podobný tomu v konviktu, ubíhá však úplně jiným tempem. Bohoslovci jsou zapojeni do mnoha aktivit, které v konviktu prostě nebyly. Jsou zváni a připravují mnohé akce a to vše přirozeně bere volný čas. Navíc začíná studium na teologické fakultě, kde bohoslovec tráví nejen každé dopoledne, ale několikrát do týdne i odpoledne. A když nejsme na fakultě, tak se připravujeme samostudiem v semináři. Denní řád je opravdu našlapaný, a aby to člověk všechno stihnul, je třeba využít doslova každé minuty.

Možná proto, aby přechod z konviktní „školky“ (kde nám bylo vše řečeno) do vysokoškolského semináře (kde si člověk musí všechno zjistit sám a kde má těch povinností také podstatně více) nebyl tak tvrdý, mají bohoslovci 1. ročníku modlitby odděleně v kapli Panny Marie (v semináři je celkem pět kaplí – dále ještě kaple sv. Jana Sarkandra, kde se schází konvikt, řeckokatolická kaple sv. Mikuláše a sestry mají svou kapli sv. Kříže). Také se ještě musíme naučit ministrovat, zpívat spoustu písní a hymnů atd. Postupně jsme však byli začleňováni do programu ve velké kapli sv. Cyrila a Metoděje. Zpočátku jsme tam chodili jen o víkendu, a to jsme pasivně seděli vzadu a dívali, jak se v kapli co dělá. Od poloviny února jsme chodili i na tzv. punkta (večerní body k rozjímání, udělované spirituálem) a o dva týdny později jsme se do velké kaple přestěhovali napořád. Službu zpěvu obvykle zajišťuje 2. - 4. ročník, na začátku dubna, kdy byl 3. a 4. ročník na pedagogických praxích, tato služba poprvé připadla na nás. A mně se také přihodilo, že jako prvák jsem vedl polední modlitbu Anděl Páně, kterou normálně mívá čtvrťák ;-) Stávám se bohoslovcem...

Jednou z věcí, které bohoslovce odlišují od ostatních lidí a jsou vnějším vyjádřením toho, pro jakou životní dráhu se rozhodli, je kolárek a klerika. Na podzim přijel do semináře krejčí z oděvního družstva v Třešti, aby nám vzal míry na kleriku. Před Vánocemi přijel ještě jednou, kdy přivezl zkušební verzi, kterou na nás ještě doměřoval a upravoval. V březnu jsme ještě ze Zábřehu dostali superpelice a kolárkové košile. V Olomouci je zvykem dávat bohoslovcům kleriky před Velikonocemi v 1. ročníku. Postní doba pak byla takovou přípravou na nošení kolárku, kdy jsem se zamýšlel nad tím, jestli je dobré, abych nosil kolárek, jestli v něm budu dobře reprezentovat církev, kdy a kam si ho vzít… (co si o tom myslíte, můžete napsat do diskuze pod článek). O slavnosti Zvěstování Páně (25. března) jsme poprvé „legálně“ s rektorovým požehnáním kleriky oblékli. Od té doby je budeme nosit na každou mši. Žádná velká akce se nekonala, přesto musím říct, že jsem byl šťastný. Připadal jsem si jako bohoslovec, tedy to, po čem jsem pořád toužil.
A abyste nebyli ochuzeni o to, jak ty kleriky nakonec vypadají, přidávám pár fotografií, posuďte sami:

S končícím rokem svatého Pavla a začínajícím rokem kněží se ještě zbývá ohlédnout za uplynulým půlrokem tímto pohledem. Letos odešlo ze semináře 8 bohoslovců. Já jsem milostí Boží vydržel, překonal všechny zkoušky a spolu s Pavlem mohu říct: "Vím, komu jsem uvěřil, a jsem přesvědčen, že on má dost moci, aby mi ochránil to, co mi svěřil, až do onoho dne" (2 Tim 1,12).

PS: A abyste měli přehled, co všechno jsme jako bohoslovci dělali, nabízím odkaz do fotogalerie webových stránek semináře.

Zobrazeno 12403×

Komentáře

doritka

jj. pekny clanek a fotky na web. strankach taktez...aktivit mate opravdu pozehnane :-)

Andrea Hýblová (Neposeda)

Díky Jakube. A tím nemyslím jen ten článek.<br />
PS: neříkej, že to máte tak našlapaný jako paulínské novicky:-))) Že by příprava naživot v totálním vydání se a v shonu běžných i nečekaných povinností?

Zobrazit 7 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz