Co dělá bohoslovec (nejen o prázdninách)

Toto své ohlédnutí za uplynulým půlrokem začínám právě prázdninami, proto ten nadpis. Samozřejmě i bohoslovci mají nárok na téměř tříměsíční vysokoškolské prázdniny, byť mají nařízené čtyři týdny praxe. Po prvním ročníku se doporučuje praxe s mládeží, po druhém sociální praxe, pro třetím pracovní, po čtvrtém pak praxe ve farnosti.

Prázdniny v semináři obvykle začínají jáhenským svěcením. Loučíme se s bohoslovci, kteří 5 let tvořili součást semináře a vtiskli mu svou tvář. Já jsem se letos vydal do Litoměřic, kde jáhenské svěcení přijali naši dva spolubratři, a musím přiznat, že kromě železničního výletu přes celou republiku to bylo zajímavé střetnutí s realitou zahrady Čech. O týden později kněžské svěcení (v Ostravě) a pak národní pouť na Velehradě. Já měl tu čest držet mitru otci biskupovi Sokolovi. Pak jsem jel s dalšími bohoslovci pečovat o dva autobusy ministrantů z Olomoucké arcidiecéze poznávající duchovní krásy Slovenska.

Poté pro změnu česká metropole, kde jsem pomáhal na setkání bohoslovců pořádané hnutím Focolare. Když už je člověk v Matičce Praze, zůstane tam déle, a tak jsem si s kolegy bohoslovci udělal výlet. Z toho pochází také tato fotografie, pořízená v Berouně před elektrickou jednotkou řady 451 ze šedesátých let minulého století.

Čekal mě však ještě ministrantský tábor na seminární faře ve Vysokých Žibřidovicích na Šumpersku a duchovní obnova s komunitou Blahoslavenství pořádaná v budově semináře.

A další akce tam a další cestování a prázdniny byly u konce. Mohu však říct, že jsem Bohem darovaný čas neprolenošil, že jsem poznal mnoho zajímavých míst i lidí a o to přece jde. Chtěl bych se taky omluvit všem, na které jsem během prázdnin neměl čas.

Nejen prázdninami živ je bohoslovec. Studijní snažení v semináři začíná vždy v půli září exerciciemi (pětidenním duchovním cvičením) na Velehradě. A nedlouho po nich také vrcholná akce roku – setkání se Svatým otcem. Ne všichni bohoslovci měli tu možnost pozdravit se s ním osobně, ale i tak díky za dvě mše a za duchovní povzbuzení! Doufejme, že z nich budeme žít delší dobu. Pro zopakování aspoň několik myšlenek:

• Jedině Kristus může být naší spolehlivou nadějí. To je zvěst, kterou my křesťané jsme povoláni každodenně hlásat a dosvědčovat (promluva při mši v Brně).
• To je svatost, univerzální povolání všech pokřtěných, které je vede, aby plnili své povinnosti věrně a s odvahou, aby nehleděli na vlastní sobecký zájem, ale na společné dobro, a hledali v každém okamžiku Boží vůli (promluva při mši ve Staré Boleslavi).
• A další myšlenky si můžete připomenout zde.

Jinak v semináři si žiju dobře. Ve druhém ročníku přibyly další povinnosti. Mnohem více se podílíme na společné liturgii v seminární kapli: ministrování při mši, denní modlitbě církve, 3x týdně adorace…, ale oproti loňsku navíc jednou za tři týdny službou zpěvu. V našem ročníku je nouze o hudebníky a tak jsem byl vybrán já prefektem zpěvu ročníku. To obnáší připravit rozpis písní, žalmů a hymnů, nacvičit je a pak také zazpívat. Jindy zase zpívat před celou kaplí, na adventním večeru poprvé sólově před dvěma biskupy a dalšími dvěmisty lidmi. A pak ještě obvyklé služby jako myčka, obsluha stolů v jídelně, vrátnice, které díky menšímu počtu bohoslovců (aktuálně je nás 51!) vycházejí častěji než dříve. Příprava akcí pro ministranty (Minifor), mikulášské besídky, zpívání ve sboru… a nezapomenout chodit do školy!

Doufám, že jsem vás tímto výčtem neunavil. Pan farář by měl umět spoustu věcí, tak je potřeba se je učit. Vše, ať je konáno k větší slávě Boží! Chtěl bych zde také vzpomenout na několik lidí, se kterými jsem se rozloučil. Hned na začátku roku první bolestná událost, kdy naše seminární společenství náhle opustil jeden spolubratr. V červenci si Pán povolal otce Olejníka a já děkuji Bohu za jeho velké dílo a za to, že jsem se s ním mohl několikrát osobně setkat (vždy si nechal udělat křížek na čelo). Konečně v říjnu nás opustila babička. Dlouho nebyla u svátostí a Boží milostí několik měsíců před smrtí (a pak i opakovaně) se s Ním smířila. Díky za to! Tento půlrok jsem se stal také biřmovacím a křestním kmotrem a tak bych chtěl prosit také za tyto „děti“.

Nakonec nám všem do nového roku přeji, abychom dokázali využivat čas, který jsme dostali od Boha.  Abychom hledali v každém okamžiku Boží vůli. Abychom nezapomínali na to, co je důležité. A ať to nezní jako fráze: také hodně zdraví! Krásný rok 2010!