Popel na čele

Je velmi pravděpodobné, že si dnes necháme sypat na hlavu popel. Jaký je význam tohoto znamení?

Člověk si popel spojuje především s odpadem, který vznikne po shoření nějakého předmětu. Popel je špinavý prach, který je potřeba co nejrychleji uklidit. Popel je tak výmluvným znamením pomíjivosti. Ukazuje, co zbude z věcí, na kterých lpíme: nic. Pouhý prach.

V liturgickém kontextu je popel hlubokým symbolem bolesti a smutku, ale také pokání a lítosti. Když si starozákonní člověk uvědomil, že jednal nesprávně, posadil se do popela a tím vyjadřoval lítost nad chybným krokem a touhu po odpuštění.

Gesto sypání popela by v nás mělo vzbudit vědomí, že jsme ve svém životě připraveni udělat nějakou změnu. Popel na našem čele dokazuje, že jsme ochotni vypořádat se s chybami minulosti, že chceme udělat nový krok. Dáváme sobě i okolí najevo, že chceme napravit to, co v našem životě není správné. Jsme připraveni vykonat konkrétní skutky, zříci se svých zlozvyků, závislostí, znovu se obrátit k Bohu.

Při udělování popelce mají kněží a jáhnové možnost vybrat jednu ze dvou formulací: „Čiňte pokání a věřte evangeliu“ nebo „Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš.“ Církev nechce člověka uvrhnout do žádné deprese nebo nihilismu; naopak dává nám možnost uvědomit si svou velikost. I ty špatné věci pominou. A člověk, který věří evangeliu, dostává novou důstojnost.

Popel se tak stává znamením naděje. Popelcem si chceme připomenout jedinečnou skutečnost, že Bůh se o nás zajímá. V uspěchaném způsobu života totiž zapomínáme na hodnoty, které jsou pro nás důležité. Symbolem popela jako by nám církev chtěla očistit duchovní zrak. Zastavme se a všimněme si, co říká našemu srdci Bůh.

(Z různých zdrojů, kromě vlastních myšlenek použita kniha biskupa Judáka Postní a velikonoční zamyšlení.)