Bakalář aneb konec babylonského vyhnanství

Neuvěřitelné se stalo skutečností! Podle Pánovy vůle jsem zakončil studium na ekonomické fakultě a nutno dodat, že úspěšně. I když jsem s tím ani moc nepočítal a bylo to i tak trochu jedno (zejména poté, co jsem po téměř měsíci náročného domácího samostudiu nevěděl o mnoha otázkách, která bije, a ke státnicím jsem šel s tím, že si je prostě nevytáhnu), po vyhlášení výsledků mi spadl velký kámen ze srdce, jako když doděláte práci, se kterou dlouho bojujete.

---

Ještě týden před státnicemi jsem nevěděl, kdy vlastně ke státnicím půjdu. Katedra totiž zveřejnila pořadí studentů až 2. června (přestože první studenti šli ke státnicím už 6. června a jiné katedry toto zveřejnily již v polovině května). Až do toho dne jsem tak trnul, jestli nebudu státnicovat ve stejný den, ve kterém jsem měl mít přijímačky na teologickou fakultu v Olomouci. A pak jsem trnul dále, když na oborové katedře nebyl nikdo kompetentní, kdo by mi to byl schopen vyměnit (nedlouho před závěrem roku se vedoucí katedry stala děkankou a nová vedoucí nebyla schopna sama o této věci rozhodnout). Místo toho, abych si ještě opakoval obtížné otázky (vyrobil jsem si myšlenkové mapy k mnoha otázkám, abych věděl, které body z každé otázky mám zmínit), zabýval jsem se výměnou termínu a cestoval s žádostmi. Podle harmonogramu měly být oponentské posudky k bakalářským pracím zpracovány do konce května, 3. června však ještě na sekretariátu katedry nebyly. Také kvůli tomu jsem mnohokrát volala a doprošoval se… a dočkal se den před obhajobou (poté, co jsem paní vedoucí popřál k svátku). Ale to jsou věci, na které člověk brzy zapomene (proto jej píšu do tohoto blogu) a zůstane jen dobrý pocit, že dokončil dílo, které začal (o kterém bude tiše svědčit diplom v modrých deskách schovaný v šuplíku).

A pak přišel Den D, kdy jsem brzo ráno nasednul do autobusu a v obleku se vydal do centra Ostravy, v naději, že naposledy jako student ekonomické fakulty. Nebudu vás unavovat detaily: sraz byl v 7:00, ale to podstatné se začalo dít kolem čtvrt na osm, kdy do zkušební místnosti vešly první dvě studenty, vylosovaly si otázky a začala jejich příprava. Já věděl, že mám do osmi hodin, kdy dorazí vedoucí katedry a začne zkoušení, čas. Pak si tajemník komise zavolal i mně, představil mně komisi, já si vylosoval tři otázky ze třech okruhů (ekonomie, finance podniku, finanční trhy) a začala má asi hodinu a půl dlouhá příprava (během ní se při zkoušení vystřídaly ty dvě studenty). Nutno říct, že jsem si vylosoval dva okruhy, o kterých jsem skoro nic nevěděl, takže ta hodina a půl utekla vzýváním Ducha svatého pořádně rychle. Samotná zkouška začala obhajobou bakalářské práce. No… něco jsem jim řeknul, na otázky jsem taky nějak reagoval... 40 minut tam nebylo ticho. A pak čekání do zhruba dvou hodin, kdy mělo být vyhlášení výsledků. Pozvali si nám tam všech 10, kteří byli ten den u té komise zkoušeni, což bylo samo o sobě dobré znamení (většinou volají nejdříve ty, kteří neuspěli). Jak už víte, byli na nás hodní (asi udělalo dobrý dojem vynikající občerstvení ?), dali jsme to všichni. Otevřeli připravené šampáňo a začali slavit.

Protože jsou tou ekonomií teď tak trochu deformován, tak trochu počtů. Závěr studia není zrovna levná záležitost. Bakalářské práce 500 korun, promoce 400 korun, občerstvení pro komisi 300 korun, dále doprava, fotografie, slavnostní oběd… Ale protože vím, že každý účet má dvě strany, má dáti a dal, tak je nutno přičíst prémie od rodičů a babiček a jste v plusu ?. Přidávám také fotečku z šaškárny zvané promoce, abyste viděli, v jakých hábitech jsme to chodili (a to jste ochuzeni o hábity a oslovení „vědecké (z)rady“, slibu, kde jsme slíbili i nesplnitelné, legračních proslovů stejně jako i o pochod utnutý uprostřed věty).

A co bude dál? Po promocích odjíždím do Říma pomáhat v českém poutním domě Velehrad (vlastně tento příspěvek už píšu z Říma) a v září bych měl nastoupit do prvního ročníku teologické fakulty i semináře v Olomouci.

 

Promoční oznámení