Jáhenské svěcení se blíží

Mé působení v semináři se pomalu chýlí ke konci. Po pěti letech studia i duchovní přípravy následuje jáhenské svěcení. To by mělo být 22. června v Opavě. Do té doby ještě musím obhájit diplomovou práci a projít státní závěrečnou zkouškou. Přijměte mé pozvání:

Kdo to vlastně jáhen je? Slovo jáhen pochází z řeckého slova diakonos, což znamená služebník. Dokumenty II. vatikánského koncilu o jáhnovi říkají: „Úkolem jáhna je, podle toho, jak mu to přidělila příslušná autorita, slavnostně udělovat křest, uchovávat a rozdělovat eucharistii, jménem církve asistovat při uzavírání manželství a žehnat mu, přinášet umírajícím svátostnou posilu na cestu do věčnosti, předčítat věřícím Písmo svaté, vyučovat a povzbuzovat lid, předsedat bohoslužbě a modlitbě věřících, udělovat svátostiny a vést smuteční a pohřební obřady“ (Lumen gentium, čl. 29).

Jáhen je pomocník biskupa, který je poslán ke službě do některé farnosti podle potřeby. Podílí se na hlásání víry slovem i skutkem: při mši čte evangelium nebo může kázat, učí náboženství. Pomáhá knězi u oltáře, s rozdáváním svatého přijímání, s čištěním posvátných nádob. Může křtít, asistovat při svatbě, pohřbívat; žehnat. Důležitým úkolem jáhna je starat se o skupiny na okraji společnosti (nemocní, chudí, věznění, staří, opuštění). Většinu těchto úkolů může vykonávat i jiný věřící křesťan (laik), ale jáhen k tomu dostává zvláštní požehnání a pověření od biskupa.

Jáhen je první stupeň služebného kněžství. Obléká si albu (dlouhou bílou tuniku) se štolou (na rozdíl od kněze ji má přes levé rameno a volné konce má u pravého boku spojené), na ni si může vzít ještě dalmatiku („košile“ se širokými rukávy).

Průběh jáhenského svěcení i s komentářem si můžete přečíst na http://www.liturgie.cz/svatost-sveceni/jahenske-sveceni-krok-za-krokem/.

Jedním z úkolů, které na sebe bere jáhen při svěcení, je modlit se „spolu s Božím lidem, za něj a za celý svět“ denní modlitbu církve, neboli liturgii hodin, neboli breviář.  Jak vyplývá z názvu, jde o modlitbu, kterou se každý den a celý den modlí celá církev. Ke společné modlitbě jsou vybízeni i ostatní věřící (vždyť církev netvoří jen kněží, kteří se breviář musí modlit).

Základem denní modlitby církve je 150 žalmů rozdělených do čtyř týdnů. Žalmům předchází hymnus – oslavná píseň. Po žalmech zazní krátké nebo delší čtení následované odpovědí (responsoriem). Důležitou součástí je tzv. evangelijní kantikum, což je úryvek z evangelia s podobnou strukturou jako žalm (vzdáváme mu úctu tím, že při něm stojíme). Prakticky se modlí tak, že se věřící rozdělí na dvě skupiny, které se v modlitbě střídají. Uprostřed verše se udělá asi 1 vteřinu pauza (znázorněná hvězdičkou) případně malá pauza (znázorněná křížkem).

Vybrané modlitby jsou i v kancionálu. Zvláště bych doporučil modlitbu před spaním, kterou najdeme pod číslem 089. Ta ukazuje vzor večerní modlitby: obsahuje zpytování svědomí, čtení z Písma svatého (včetně žalmu a evangelijního kantika) i závěrečný zpěv k Matce Boží. V dnešní době se mohou breviář modlit i ti, kteří knihu breviáře nemají – všechny části denní modlitby církve jsou přehledně v elektronické podobě na adrese www.ebreviar.cz a dají se stáhnout do přenosných zařízení (mobily, tablety apod.). Nejen pro ty, kteří s modlitbou breviáře začínají, je vhodné připojit se k dalším posluchačům Radia Proglas – ranní chvály ve všední dny v 6:05, nebo o víkendu v 6:35, a večerní chvály pak v 21:05, případně v neděli v 22:05.

Přidávám též fotogalerii s výběrem fotografií z mého působení v semináři.

A na závěr ještě dobrá zpráva: dokončil a odevdzal jsem diplomovou práci!! Pro zájemce bude k dispozici na olejnik.ic.cz.