Tento článek se už nevešel do knihy Milosrdní dojdou milosrdenství. Ne proto, že by byl dlouhý, ale že jsem jej poslal pozdě. Proto jej publikuji na tomto blogu:
Už jsem byl několikrát na setkání mládeže, ale v Krakově poprvé jako kněz. Musím se přiznat, že jsem si novou roli docela užíval. Mladým jsem byl blíže, než ve farnosti, kde mají určitý ostych, a mohl jsem jim posloužit svátostmi.
Knězem jsem už dva roky, takže už jsem mnohokrát sloužil mši a zpovídal, ale na setkání mládeže jsem mohl prožít zvláštní radost z toho, že jsem knězem. Tak třeba taková prostá věc, jako rozdávání svatého přijímání. Málokde můžete vidět tolik nadšených tváří a natažených dlaní, které chtějí přijmout Krista. A já jsem byl Bohem vyvolen k tomu, abych jim ho dal. Pocity se nedají popsat jiným slovem, než slovem radost.
Na závěr českého programu pak biskupové a kněží rozdávali výtisky Písma svatého. Může být výstižnější projev toho, že kněz doslova „dává“ lidem Boží slovo?
Světový den mládež byl pro mě povzbuzením, že lidé potřebují kněze. A to, že si Bůh vybral zrovna mně, je důvodem k radosti. Mám naději, že někteří mladí v Krakově objevili krásu povolání ke kněžství, a že si odvezou odvahu odpovědět na Boží volání. Vždyť může být radostnější povolání, než to, kdy dáváte lidem Boha?
Také vám díky za reakce... Je to opravdu krásné - DÁVAT LIDEM BOHA. Uvědomuji si, že přístě budu muset dopsat článek rychleji (začal jsem už v Krakově).
Z článku se zdá, jako by "radost být knězem" podstatně závisela na tom, jaká je poptávka po kněžských službách; trochu je z něj cítit stesk, že v běžných domovských podmínkách ta poptávka není úplně velká.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.